close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Proklínám-kapitola VII.

1. června 2008 v 21:33 | Lucy |  -Proklínám-
Tram - ta - da - dáááááááááááááááááááááá... No jaká jsem? O=o) Hrozná, já vím... Čekali jste naň tak dlouho a já se jen tak tady zase zjevím, což? Mno, ale můžete být rádi, že vůbec je... Stal se totiž zázrak... =oD Osvítilo mne psaní... Kecy... =oD =oD =oD
Mno a ještě mám pár keců...
Tuhle kapitolku chci spešl věnovat Mel, protože jsem ji to za prvé slíbila a za druhé... si to prostě zaslouží... ;o) Pomohla mi před nějakou (dlouhou) dobou se zemákem a při tom jsem jí slíbila tuto kapitolku a taky vychlazenýho Budvárka =oD. Mel díky, že jsi a že jsi taková jaká jsi. MTR =o* Jinak je aji věnovaná pro vás všechny, ketřím se tuto povídka líbí, čtete ji a zanecháváte koment. Chtěla bych vám ji věnovat, že mne povzbuzujete dál psát, hlavně teda Ath =o*...
Lidi, jste zlatý a já vám moc kuju, že tu jste a čtete to a zanecháváte komenty. Moc to pro mne znamená. Mám vás ráda... =o*
Ju a tuto kapitlku přidávám, protože podle anketkyjste si ji nejvíce vyžádali... A na
druhém místě skončilo ASH. Tak se budu snažit to sepísat... Jako já ju už měla napsanou, ale... Som to měla ve Wordu a ještě než-li jsem to uložila tak jsem ji Ath posílala na mailíka. Jenže to by nebylo ono, kdyby to nemělo háček. Ono když se to tak krásně posílalo, tak nám vypadly pojistky. Fakt jsem byla na nervy a zralá aby mě odvezli k Honzíčkovi (to je takovej ústav pro blázny v Písku, mám to blíž než do Bohnic =oD)... Fakt nervák a pak už se mi to písati nechcoulo... Mno, ale já se do toho dám, někdy během tohoto týdne... ;o)
Tak a já končím s kecama a máte tu již slibovanou kapču. Nejdřív sem vám chtěla dát limit, ale vybodla jsem se na to, tak možná příště... =oD O=o) Ju a myslím si, že je taká o ničem, mno, ale posuďte sami, a plsky mi udělejte radost komentem... ;o)



-Už mlčííím a tu jest ta kapitola...
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-Jsem se rozhodla vás trápit... Jste najatý?
-
-
-
-
-
-Moc napjatý?
-
-
-
-
-
-
-Těšíte se na tu kapitolu?
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-No jo, tak abych vás nepřivedla do blázince...
-
-
-
-
-
-
-
-Ale když mě baví, vás napínat... =oD O=o)
-
-
-
-
-
-Jo jo, již jsem hodná.........
-
-
-
-
-
-
-
-Věřili jste mi, že budu hodná?
-
-
-
-
-
-
-
-Nebyla to chyba,
-
-
-
-
-
-
-
-já totiž jsem hodná a to jako mooooc... =o) A jako jestlimi nevěříte, tak zmáčkněte křížek a papapapa...
-
-
-
-
-
-
-Ne tu jest ta kapča...
-
-
-
-
-
-
-Když mě tohle baví... =oD Nezlobíte se?
-
-
-
-
-
-
-Já vás vidím, takže už vás to nebaví, což? Vy se zlobíte, ale to ne... To nesmíte, čeká vás kapitolka... Šíleně nudná kapitola, ale pššššt... ;o)
-
-
-
-
-Ale mně to baví... =oD =oD =oD =oD
-
-
-
-Došli jste sem? Gratuluji, došli jste totiž až ke kapitolce... ;o)
-
-Kuju za komenty... =o* Mám vás ráda... =o*
-
-Máte mě taky rádi?
-
-A necháte mi koment? =o)
-
-Já vám budu vděčná... =o) =oD
-
-Už mi šibeeee... =oD =oD
-
-
-
-
-
-
-Tram - ta - da - dáááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá... =oD =oD
-
-Omlouvám se za to napínání, ale když mě to tak nějak chytlo a nepustilo... =oD
-
-
-Neccete si to zopakovat?
-
-Fakt ne? *smutnej kukuč*
-
-Tak fajn jak chcete.
-
-Chtěli jste to, máte to mít...
-
-
-
-A chcete i válku? Já jsem totiž mafiánka, takže byste neměli šanci, ale jestli chcete válku, tak no problemo...
-
-
-
-Já vím, vy chcete tu kapču... Že? =oD
-
-Ale když já vám jí nechci dát jen tak zdarma... =oD
-
-Ale co mi zbývá...
-
-mno jo, porád, tak aby nebyli kecy, tak tu jeeeeeesssssttttt... =oD
-
-Teď už ale fakt... =oD
-
-Fakt nekecám...
-
-Sim - sa - la - bim....


***
Bože můj je tohle vůbec možné? Mám otce, mám tatínka, který mi chyběl, dokonce jsem ani nevěděla, že ho mám. Mamka mi vždy vyprávěla, že otec nás opustil a když jsem na něj dost složitou oklikou přivedla řeč, tak mi (s)prostě a jednoduše řekla, že se o něm bavit nechce. Čemu mám věřit? Mám věřit člověku, který mě přivedl na tento svět, ale nic mi o tatíkovi říci nechtěl nebo mám věřit člověku, po kterým mám oči???
"Eressiel? Vyslechneš mne, prosím?" Promluvil ke mně onen muž, který nás opustil. Který mě opustil.
Podívala jsem se na něj pohledem, který jasně ukazoval smutek, nevěřícnost, zlobu a kdo ví co dál. "Pokusím se." Řekla jsem přiškrceným hlasem.
"Vím, že se ti toto vše zdá nad míru nadpřirozené a zmatené, ale předem bych ti chtěl říci, že do nedávna vůbec nevěděl, že mám dceru. Nebýt Eruvëa (Mika) a okolností, díky čemuž jsi polovičně zde, bych to ani teď nevěděl." Začal otec a já mu už po pár větách nerozuměla. Polovičně zde? Co to znamená? A jak nevěděl, že má dceru, když od nás kvůli mně odešel?
"Byl jsem s tvou matkou asi půl roku. Jen pouhý půl rok jsem ji znal, ale přišlo mi jakoby ona byla něčím, co mi kdy dříve chybělo. To jen a jen díky ní jsem se na svět začal koukat i jiným pohledem, než-li kritizujícím. To ona mi dokázala otevřít oči a jít za světlem."
"A proč jsi teda odešel, když jsme tě potřebovaly? Proč jsi odešel, když mě máma čekala?" Řekla jsem dříve, než jsem si to uvědomila.
"Už jsem řekl, že jsem nevěděl, že mám dceru,"
"Ale stejně si odešel. Odešel jsi od mámy, která tě potřebovala. A teď tu o ní mluvíš takhle!" Obvinila jsem ho než stačil domluvit.
"Jenže já neodešel." Vypadalo, jako by se ho má slova dotkla a možná se i trochu naštval, jelikož mírněji zvýšil hlas. "Já ne. Pamatuji si ten den, kdy jsem se probudil a tvá matka nikde. Pátral jsem po ní dlouho, dost dlouho na to, abych pochopil, že ode mne utekla na dobro. Nenáviděl jsem se za to. Za to, že jsem byl bezmocný a nevěděl, co dělat. Pak už mi stačilo jen se zase vrátit zpět za svou rodinou a za svými předky." Neměl sílu dál mluvit, poznala jsem to. Odvrátil pohled jinam, aby neviděl na mne a můj pohled, který jasně říkal, aby nekončil. Ale já věděla, že on se již vyjadřovat nebude. Nebude říkat víc, než by mohl.
"Čemu mám věřit?" Zeptala jsem se po tichu. "Mám věřit matce, která se mnou odmítá o tobě mluvit, nebo mám snad věřit tobě? Člověku, kterého ani neznám, jen vím, že má mé oči."
"Pravdu musíš najít ty sama. Nesmíš věřit naslepo. Neříkám tím, ale abys mi nevěřila, jen chci aby sis ke mně vybudovala důvěru." Zlatá slova mého otce.
Chvíli jsme mlčeli a já si v hlavě skládala puzzle šíleného života. Kupodivu mého života.
"Zmínil ses, že jsem tu jen polovičně, jak jsi to myslel?" Zeptala jsem se po dusivém tichu.
"Nepřipadalo by ti divné, že po malé nehodě ve vaší škole se jen tak objevíš tady?" položil otázku, která asi měla logiku.
"No připadalo, ale stále nechá..."
"Myslel jsem to tak, že zde je jen kus tebe. Tvé tělo je na ošetřovně, kde by se mělo zotavovat, ale tvá duše je zde. My jsme uzdravili tvou duši a tvou mysl, ale tvé tělo uzdravit nemůžeme, jelikož zde není. Tato práce spadá již pod moc někoho jiného." Vysvětlil.
*Takže abych to shrnula. Tělo mám u Pomfrejky, ale duši u elfů.* Mé druhé já, škoda, že nejde nakopnout...
Co kdybys byla zticha.
*Co kdybys byla zticha ty. Já racionálně přemýšlím.*
Přemýšlíš jo, vždyť jsi tupá hlava.
*Já jsem ty, takže když mluvíš ke mně, mluvíš vlastně k sobě.*
"A když jsem teda tady, budu si pak pamatovat, co se zde událo, až se mé tělo probudí?" zeptala jsem se.
*Lepší otázka tě nenapadla?*
"Měla bys. Záleží na vůli osobnosti a na zcela zahojení duše."
"Ale tu mám uzdravenou, ne?"
"Snad ano, ale nikdy nevíš."
Na chvilku jsem se zamyslela (umím, umím - heč) a pak jsem si něco uvědomila.
"Už to chápu." Řekla jsem náhle. "Když jsem byla v tom bezvědomí, či co to bylo, slyšela jsem různé hlasy. Byl to elfský jazyk a hlasy mých přátel z Bradavic."
Můj otec přikývl a já se pousmála. Aspoň něco...
oOo
Byla jsem tu již asi tak týden. Myslím si, že ten týden stál za to. Lépe jsem poznala svého otce. Konečně mám otce, takového, kterého jsem si vždycky přála. A abych řekla pravdu, tak mu věřím. Ano věřím mu. Sice ho znám nějaký ten pouhý týden, ale i ten stál za to, abych ho poznala takového, jaký opravdu je. Ale je možné, že mu věřím více než vlastní matce, která mne vychovala od malička? Sama se divím, ale ano je to možné. Dozvěděla jsem se toho tolik. A večer když jsem usínala tak jsem stále myslela na to, jaké by to bylo, kdybychom byli opravdová rodina. Možná bych měla sourozence...
Jenže stále mne tížila jedna malá otázka, na kterou jsem se nedokázala otce zeptat. Ale i na to přijde čas...
"Eressiel?" Ozval se taťkův hlas a koukal skrze mne.
"Tati? Já jsem tady. Koukáš přímo na mne." Odpověděla jsem a zamávala rukama, aby mne viděl.
"Nevidím tě, ale slyším tě." Odvětil a tvářil se, jako že ho to ani nijak nepřekvapuje.
"Ale čím to tedy je?" Zeptala jsem se zvědavě.
"Tvé tělo je již uzdraveno a připraveno přijmout opět tvou duši." Řekl taťka se značně smutným hlasem.
"Ale já nechci." Protestovala jsem.
"Nebuď bláhová." Pousmál se taťka. "Jednou bys stejně musela odejít. I když se jedná jen o tvou duši."
"Ale budu tě moct navštívit, ne? Třeba s Mikem?" Zeptala jsem se.
"Pochopitelně, že ano. Budu se na setkání moc těšit, holčičko." Dobrosrdečně se usmál a poslal mi vzdušnou pusu směrem, kterým tušil, že jsem.
"Mám tě ráda, tati." Křikla jsem, než mne pohltila černočerná mlha, takže jsem neslyšela taťkovo: "Já tebe taky."
oOo
Tápala jsem kolem sebe, ale nic jsem necítila. Opět jsem plachtila vzduchem, ve kterém mne nic netížilo. Byla jsem jako lehké pírko, které čeká kam ho vítr zavane. Musela jsem přemýšlet, co se vlastně stalo a co jsem se zase dozvěděla. Byla jsem přeplněná informacemi, se kterými se nehodlám s nikým dělit. Ze mne je nikdo nedostane ani kdybych musela podstoupit nějakou bláznivou terapii. Jen mi vrtá hlavou ještě pár otázek. Jsem vůbec elfka? Otázka, na kterou jsem se bála taťky zeptat. Dětinské, vím, ale nedokázala jsem se zmínit a nalousknout s ním tuto informaci...
A jak mohl ten aristokratickej maník Malfoy vědět, kdo je mým otcem? Vymýšlel si snad?
oOo
"Madame Pomfreová? Myslím, že se probouzí."
Tsss, není nad to, slyšet hlas po tak nádherném probuzení tak neskutečně šílenej hlas toho jednoho kluka s bouřkovýma.
A co tu vůbec dělá? Neměl by randit někde s nějakou pipkou, než aby byl u mého lůžka?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Pro radostO=o)

CLICK=o) 100% (111)

Komentáře

1 luckily luckily | Web | 1. června 2008 v 21:48 | Reagovat

jj hezká kapča, spíše taková informativní, ale hezká!

2 Kayla Kayla | 1. června 2008 v 21:48 | Reagovat

paradni kapitola.Uz se strááááááááasne moc tesim na pokracko.Tak honem prosíííím!!!!!!!!*smutne koukam*:-)

3 Eliota Eliota | Web | 2. června 2008 v 15:16 | Reagovat

Pěkné, jen tak dál. :) :)

4 Athea Athea | Web | 2. června 2008 v 15:26 | Reagovat

Za ten začátek bych tě nejradši zabila, ale ujišťuju tě, že tě všichni máme rádi a že ti určitě necháme i koment. Teda aspoň já to tak dělám. Ale ten začátek....připomínalo mi to Shreka......už tam budeem?

Zlobim se na tebe, straaašně moc. A víš proč? Nevíš, ha. Protože místo aby sis ze mě vzala odstrašující příklad, tak se přidáváš ke mně a k ostatním, který píšou krátký kapitolky. No co je tohle za bordel? Vždyť jsme se v tý kapče skoro nic nedozvěděli, jen že je do ní Siri asi vážně zamilovanej (teda jako mně to došlo už předtim, aby sis nemyslela, že sem fakt tak retardovaná, i když vlastně jsem, ale to je jedno, rpostě tak, no...) a pak konec, hovno, velký kulový.

Promiň za to, že tě tady tak kritizuju, ale já to dělám pro tvoje dobro, protože nechci abys dopadla jako já. =oD

Už toho nechám, myslim že jsem napsala mega velkej koment, ale jistá si tim nejsem, uvidim až co se tam objeví, s ASH nepospíchej, já teď nemám náladu na kapči, dopadlo by to hrozně. tak papa....

5 Sawarin Sawarin | E-mail | Web | 2. června 2008 v 16:19 | Reagovat

To byla perfekntí.. Úžasný.. Dokolaný.. Já chci další... Prosííím..

A teď k tomu začátku. No jako.. Ty mě chceš dostat do blázince..:D

6 Lia Lia | 2. června 2008 v 20:35 | Reagovat

no teda...krasa..sa ti vydarila kapca:)

7 Čikita Čikita | 3. června 2008 v 17:44 | Reagovat

Je to fakt skvělý....... doufám ,že se dá se Sirim dohromady :o))))

8 Jenny Jenny | Web | 5. června 2008 v 15:04 | Reagovat

Tím napínáním si mě fakt pobavila:D Ke kapitole, byla skvělá. Výborně napsaná. Jenom ta délka...tak až ti skončí zarach, což doufám, že ti skončí co nejdřív, dej se do psaní a mysli na délku:D Na další kapitolu se děsně těšiiim, tak snad bude brzy:)

9 Melissa Melissa | Web | 8. června 2008 v 18:14 | Reagovat

Lucy za to věnování mocka děkuji upe mě potěšilo. jako na toho budvárka se moci těším.. jsem měla dneska jednoho sice v láhvi, takže to nemělo ten říz ale byl. A Jako s tím zemákem nemáš vůbec zač.. pomůžu kdykoliv zase budeš chtít.. teda pokud to bude v mých silách.. jako mafiáni i přece musejí pomáhat no ne?:-D

Heh to napínání bylo hustý se divím, že se ti tam chctěli dělat ty dorážky:-D ale hezky jsi to odtahovala, ale byla jsem moc ráda, že jsem se dostala až přes tu maskující metodu:-D

kapitola byla trošičku zmatenější a kratší, ale setkní s otcem a popis byl skvělej.. těším se moc na další kapču... a doufám, že to s tím zarachem nebude tak zlé...

10 Leenikk Leenikk | Web | 9. června 2008 v 14:59 | Reagovat

jejky tak tohle jsme už četla dávno, ale asi sjem zapomněla koment, nebo jsme slepá :))

kapča byly super, teda až na to dlouhé napínání, bych tě uškrtila :))

11 Merisa Merisa | Web | 9. června 2008 v 18:03 | Reagovat

Vůbec nebyla nudná, spíš krátká =) Jů mít takovýho tatku by bylo super :)) i když já si nemám moc na co stěžovat :D

12 nath nath | Web | 21. června 2008 v 22:18 | Reagovat

waw toto je uzasna poviedka!! proste naaaadherna :D dufam, ze co najskor priodas dalsiu kapcu :D

13 Nnawell Nnawell | 27. června 2008 v 14:29 | Reagovat

nádhera pokracko ,please, je to zaimavi

14 Irene Irene | Web | 14. července 2008 v 21:20 | Reagovat

hmmmm? a jak dál...by mě docela zajímalo, jestli ji, jak se probudila, aspoň udusil a jestli ji Sid zabila za to, že šla na věž tak sama jako hloupá nána...ber to s nadhledem, kdybych tohle udělala já asi bych takhle dopadla... a hloupá nána bych si říkala sama.... takže: kapitola super a povídka super na druhou....má to jedinou chybku...není pokráčko.....ale to jistě spravíš, že???!

15 weruška weruška | Web | 14. července 2008 v 21:53 | Reagovat

supééér .. těším se na další.. fakt nekecám..

16 Snowy Snowy | Web | 15. července 2008 v 2:03 | Reagovat

Elfové v kombinaci s Harrym Potterem, to je hodně zajímavý, jenom se divím, že si nikdo nevšiml Mikeových špičatých oušek. Popis setkání s otcem byl fakt... správňáckej, žádné hysterické scény... moc pěkný. Akorát je škoda, že tu už dlouho nepřibyla nová kapitola, protože mě zajímá totéž, co Moni - Jak mohl ten aristokratickej maník Malfoy vědět, kdo je jejím otcem? A taky proč Moniina matka od jejího otce utekla?

17 Mischell Mischell | Web | 17. července 2008 v 10:35 | Reagovat

Mooc pěkné, vážně, četla jsem všechny kapitoly jedním dechem!Nespřátelíme?Písni u mě :-)

18 Angel Angel | 25. července 2008 v 19:46 | Reagovat

Krásná povídka. Na kdy plánuješ pokráčko? Doufám, že bude brzy, dík Angie

19 nelíísek nelíísek | 8. srpna 2008 v 17:11 | Reagovat

boží..prosím pokráčko...jinak vážně nádhera..

20 Bells Bells | 14. prosince 2008 v 18:20 | Reagovat

prosím prosím pokráčko !!!!!!

21 MiHaRu MiHaRu | Web | 20. května 2009 v 8:41 | Reagovat

hééj chtělo by to další kapitolku... a mám jednu připomínku.. to na začátku toho psaní že si nás furt přemlouvala že chceš válku či co.. se mi líbilo... jiné by to nasralo ale můžeš to udělat při další kapitolce..:D

22 Teri Teri | 21. března 2010 v 13:17 | Reagovat

a nemuzes pridat dalsi kapcu... Sice to je mozny, ze je to porad o hp ale jde o ten pocit a psani ktery si z ty povidky odnesem... A tyhle by byla skoda

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama