
Proklínám-prolog
4. dubna 2008 v 23:17 | Lucy | -Proklínám-
Takže nezahálím a přidávám hned i Prolog k mé kapitolovce... Ju a prolog je krátkej, tak i na to prosím berte ohledy...;o)
Prolog
Seděla jsem v klidu a potichu ve společenské místnosti natočená ve stínu, tak, aby mě nebylo vidět. A přesto jsem měla pocit, že na mě někdo kouká. Úplně jsem cítila ten pohled, který na mě visel a propíjel mě. Naklonila jsem se dopředu, abych viděla na toho, kdo na mě tak úpěnlivě čumí. Nemýlila jsem se-byl to on. Taky kdo jinej. Ten jeho pohled mi fakt vadil. Skoro nebyla chvíle, kdy bych na sobě neměla jeho pohled. Ale jestli si myslí, že budu jeho další "obětí" tak je na velkým omylu. Ani náhodou. S tím namyšleným tupcem by si nic nezačala-závazně či nezávazně… Prostě ne! Nejsem žádná namyšlená pipka, která se za ním bude plazit. Ne! Na to mám svou hrdost.
Promnula jsem si oči a zívla jsem. No jo… Asi jsem tu usnula. Zvedla jsem se, ale něčí ruka mě strhla zpět.
"Já věděl, že si dáš jednou říct." Usmál se
"Okamžitě mě pusť, Blacku, nebo se neznám" snažila jsem se vymanit z jeho náruče, což se mi ale nedařilo.
"Ale no tak, beruško…" Nestačil doříct, protože moje ruka byla rychlejší.
Bylo vidět, jak se mu tvář začervenala a jak vypadal dotčeně a ublíženě.
"Když dovolíš, šla bych si lehnout." Řekla jsem téměř neslyšně a vymanila jsem se z jeho náruče. Doufám, že tam bude mít zítra ten otisk mé drahocenné ručky.Došla jsem do ložnice a téměř okamžitě usnula.
ooOoo
Bože, už je zase ráno? Nemohla jsem tomu uvěřit(taky jak jinak=o))… A ještě k tomu hned první hodinu máme Bylinkářství. Ne, že by mi Byliny vadily, ale v tomhle mrazu(ne jako, že by ten mraz byl, ale pro mě jo...) jít někam ven do skleníku? To se mi fakt nechtělo.
Sešla jsem do společenky a rozhlídla jsem se kolem dokola. Zase ty jeho oči-to už není normální. Otočila jsem se na něj a jak jinak, než že se naše pohledy střetly. Škoda, že tem otisk nevydržel. Pomyslela jsem si skoro smutně. Otočila jsem se směrem k východu a taky jsem se tím směrem vydala.
"Hej Moni," Křikla na mě moje(dá se říct)nejlepší kamarádka. "Ty nečekáš, nebo co?"
"Promiň Sid, ale asi jsem tě neviděla." Řekla jsem automaticky.
"Tak to si teda fakt hodná." Řekla na oko ublíženě. "Jo, máš ten úkol na Lektvary?"
"No jasně, vždyť jsem ho psala včera. A nechoď za mnou s prosíkem, že bys chtěla mou drahocennou pomoc, protože pokud vím, tak jsi včera svůj čas obětovala koukáním na toho primitivce." Sladce jsem se na ní usmála.
"To on není." Hájila ho Sid(jako vždy). "On je totiž sladkej." Zasnila se.
"Když semnu mluvíš, tak se mi koukej do očí a ne na něho, ju?" Řekla jsem znuděně a pokračovala k východu.
Sid na mě ublíženě koukla, ale šla za mnou. "A co bude s tím úkolem?" Zeptala se nevinně.
V duchu jsem se musela usmát. Vždyť to tak bylo skoro pokaždé(pochopitelně až na ty světlé výjimky, kdy si Sid udělala úkoly sama-nemusím snad ani dodávat, že nuceně).
"Co bych neudělala pro tvé smutné oči." Teď už jsem se nesmála v duchu.
"Ty moje zlatíčko, jediný." Poděkovala Sid a pojednaní mi vytrhla z ruky.
"Myslím, že to tvé ´zlatíčko jediné´ je za námi." Posměšně jsem se ušklíbla.
Sid se okamžitě otočila, ale spatřila někoho jiného, než doufala. "To pochybuju." Řekla tiše, když kluk kolem nás prošel a pochopitelně si neodpustil se na nás podívat. "Víš, že ho nemůžu vystát." Zabručela ještě.
"A to jako od kdy. Vždyť si po něm před rokem jela." Řekla jsem pochybovačně.
"Tak to tedy rozhodně ne." Bránila se Sid, ale mírně zrůžověla.
ooOoo
Další týden školy utekl, jak voda a já utěšovala svou plačící kamarádku. Právě viděla Siriuse ve vášnivým obětí s její, teď už, bývalou kamarádkou a nadále spolubydlící-Sarou. Sid jí měla vždy ráda. Přeci jenom, znala ji od malička, protože bydlí obě v jedné ulici.
"Věřila bys tomu? Ta mrcha mi ho vzala a to se zapřísáhla, že by si s nim nic nezačala. A já…" Vzlykala Sid: "Já naivka jí věřila."
"Kdyby to nebyla Sara byla by to jiná. Black je děvkař a s tím nic neuděláš. On je takovej a něco jako city nezná." To bylo vše na co jsem se zmohla. Co jsem jí asi tak mohla říct…
"Ale já myslela, že o ní nemá zájem." Dál vzlykala. "Myslela jsem, že se mu líbím…"
"Sid!" To už nešlo poslouchat. "Ty máš na lepšího, než na takového ubožáka, jako je Black. Tak se seber a nemysli na něj, jasný?"
Sid nevypadala, že bych jí nějak přesvědčila, ale otřela si slzy, která se celou dobu nenamáhala zadržet. Vstala z postele a přešla do koupelny, aby se zkulturnila.
Po nedlouhé chvilce se vrátila. Učesala se a upravila se, že by z těžka někdo poznal, že ještě před chvilkou brečela. Jediné, co ji prozrazovalo, byly její zarudlé oči a její hlas. Znělo to jako by měla rýmu či co.
"Máš pravdu. On mi za to nestojí. A Mike je při tom, tak milý. A nevím, proč jsem ho před rokem jen tak vypustila z hlavy." Řekla Sid a převlíkla se z hábitu do něčeho pohodlnějšího.
"Chytrá holka." Usmála jsem se a vzpomněla jsem si, jak Mike na Sid pořád tak pěkně "zamilovaně" kouká. Alespoň mají šanci a budoucnost. Moc by jim to spolu slušilo a navíc máme všichni poslední rok školy, tak proč ho nevyužít, ne?
Komentáře
Joooova dalsi povidka z dob Pubosu...No ale zacina skvele,Black-Devkar jinak by to ani nemohlo byt sice se o tom pise ted porad,ale vypada zajímave takze ja budu drzet tu svou nevymachanou hnusnou hubu a reknu jen tohle:Kapitolka se mi zda propracovana a je v ni hodne logiky kterou mam rada,takze jdu na dalsi kapitolku
skvělá kapča a vypadá to hoooodně zajímavě....:)))
Rozjíždí se to skvěle ;D Sice je tady Black za děvkaře, ale to se neřeší :o) Doufám, že to bude romantický :D