13. dubna 2008 v 20:14 | Lucy
|
No jaká jsem? =oD Vůbec jsem neměla náladu psát, ale ty vaše komenty mě taaak potěšily, že jsem nemohla jinak...
Fakt mám náladu pod psa. Vlasy mi trčí z hlavy(mám takový pocit, že jsem se ani dneska nečesala), pleť mám bílou(žádný nový objev) a mám kruhy pod očima. A celkově se cítím mizerně=o(
Mno ale ty vaše komenty mi zvedly náladičku, tak tu máte další kapitolku.
Jinak nevím, kdy přibude další, nějak je toho na mě mocka. Rodiče, škola, sourozenci, škola,... Děs-běs...
Doufám, že napíšete komenty, pro radost. Smutně koukám na vás...;o)
Jinak bych jí chtěla spešl věnovat: Mel, protože je zlato=o* a Luckily, která zadala termín do dnešních 18:00, moooc se omlouvám, prošvihla jsem;o), ale tím komentem jsi mě povzbudila.;o)
A jina fakt moooooooooc děkuji za komenty..=o)
A dále všem co jí čtete, líbí se vám a píšete komenty...
tu jest to dílo, ju a myslím si, že na tu blbou náladu je taková optimistická, což se mi nějak nezdá... Mno konec žvástů, dejte se do čtení...;o)
S Mikem jsem strávila celý den. Nejspíš poslední sluneční den. Bylo mi s ním strašně dobře, ale sama jsem nevěděla co k němu vlastně cítím. City k němu byly zmatené, jako by byly ukryty v husté mlze a já musela nějaký ten čas počkat, až se ta mlha rozplyne. Zatím jsem ho brala jako kamaráda, strašně dobrého kamaráda, ale víc? Možná trochu a no, ale...
"Nad čím přemýšlíš?" Vytrhl mě Mikův hlas z "transu".
"Já?" Zeptala jsem se celkem zbytečně, ale prostě nesnáším, když se mě někdo ptá, nad čím dumám.
Mike jako by pochopil a pohladil mě po tváři.
Společně jsme koukali na západ slunce a první rýsující se hvězdičky na obloze.
Lehla jsem si do trávy a pozorovala oblohu. Cítila jsem na sobě Mikův pohled, ale ani zdaleka mi nevadil. Cítila jsem se milována, chráněná a šťastná, ale na jak dlouho?
Mike si po chvilce lehl vedle mě a též pozoroval oblohu a mě nedalo se na něj nepodívat. Ležel pozorujíc oblohu s lehkým úsměvem na rtech.
Vzala jsem stéblo trávy a přejížděla jím po jeho tváři. Chvilku byl v klidu, ale pak se nečekaně přetočil a já se ocitla pod ním. Musela jsem se svému překvapení usmát a Mike se přidal ke mně.
Po malinké chvilce jsme se přestali smát a pouze si koukali do očí, a musím uznat, že ten oční kontakt trval pěkně dlouho. Přerušil ho až Mike, který se ke mně sklonil a začal mě líbat.
Měla jsem jasno, ten kluk je skvělý a já k němu přeci jenom něco cítím. Jen se bojím bolesti a zklamaní.
Leželi jsme tam ještě notnou chvíli a leželi bychom déle, kdyby nás nepřerušilo něčí odkašlání.
Okamžitě jsme se od sebe odtrhli a pohlédli na vyrušitele. Byl to profesor Péče o kouzelné tvory-Hagrid.
"Nerad ruším děcka, ale měli byste vodpelášit do hradu." Řekl Hagrid svým dobráckým hlasem. "Estli by na vás jako přišli, tak byste to měli možno zavařený."
"Jasně, díky Hagride." Zvedl se Mike a vytáhnul mě taky na nohy.
Společně ruku v ruce jsme zamířili do tichého hradu. Večerka ještě nebyla, ale i tak se hradem moc studentů nepotloukalo.
Mike mě doprovodil až k Buclaté dámě, kde jsme se patřičně rozloučili a vydal se do Havraspáru. Vyřkla jsem heslo a vlezla do společenky.
Několik studentů se v ní ještě nacházelo a mezi nimi i Pobertové-bohužel.
"Heleďme se, kdo pak to přišel." Řekl jedovatě Black.
"Heleďme se. Kdo tu dřepí, má stupidní kecy a nedokáže poznat člověka, který věšel." Odsekla jsem mu.
"Oh, teď jsi mě dostala, Jackobová." Vysmál se mi Black.
"Taky si myslím." Sladce jsem se na něho usmála a chtěla jsem pokračovat v cestě do dívčích ložnic.
"Dobře naladěná?" Pozvedla Black obočí.
"Neboj, tebou to není." Nepřestávala jsem se sladce usmívat, což ho asi dráždilo.
"Škoda." Řekl (naoko nebo ne?) zklamaně. "A co ty a Cooper?" nadhodil lhostejně, ale já poznala, že za tou jeho lhostejností je něco víc.
"Nádhera,naprostá romantika,..."začala jsem básnit, něco v tom smyslu a sledovala jsem jak Blackovi rysy ztvrdly a v očích se mu na malý okamžik mihla žárlivost, smutek a hněv.
Co se to s ním do háje děje?
"Podrobnosti vynechej." Štěknul podrážděně.
1:0 pro mě. No nejsem šikulka? Potulně jsem se usmála a vyběhla schody do dívčích ložnic.
Vtrhla jsem do pokoje jak tajfun a výhled, který se mi naskytnul mě dosti překvapil. Mě dneska překvapuje úpe všecko.
Na mé posteli seděla Sid a prohlížela si naše společné fotky a do toho hlasitě brečela.
Jakmile mě spatřila ve dveřích, upustila fotky a mrštnutím stoupla z mé postele.
"A-ahoj." Vykoktal Sid.
"Čau." Řekla jsem stroze, sebrala jsem fotky ze země a položila je zpět na postel.
"Potřebovala jsi něco?" Zeptala jsem se po chvíli odměřeně.
"No já-já..." po tvářích jí stékaly slzy jak hrachy a nebyla schopna říct jedinou souvislou větu.
"Sid?" Přisedla jsem si k ní na postel a zapomněla na veškerou nevraživost. "Co je?"
On-on..." vzlykala sid. "Mě nechal." Vydolovala ze sebe nakonec.
Chtěla jsem říct něco jako: ´já to říkala´,ale přemohla jsem se a místo výsměchu, jsem jí přátelsky obejmula.
Sid mě vděčně a pevně také obejmula a já ji nechala, aby se mi vyplakala na rameni.
Po chvilce jsme si koukly do očí a už jsme k sobě žádné nepřátelství necítily.
"Je pravda. Že teď jsi s Mikem?" Zeptala se Sid a otřela si slzy z tváří.
Nepatrně jsem přikývla a čekala na její reakci
Chvilku na mě koukala a pak se pokusila o něco, jako úsměv. "To ti přeji."
Sebrala jsem se z její postele a přešla k té své. Otevřela jsem noční stolek a vzala jsem láhev červeného a dvě sklenky.
"Ale dneska není úplněk." Upozornila mě Sid.
"Já vím, ale komu to vadí?" mrkla jsem na ní a uvolnila zátku vína.
Byl to takový náš zvyk. Vždy o úplňku jsme vypily celou láhev červeného vína a skvěle se bavily.
Teď sice nebyl úplněk(a chyběla nám Lily), ale i tak jsme se skvěle bavily.
Od Sid jsem se dozvěděla mnoho zajímavých věcí, jako například, že se Black během vztahu s ní o mě zajímal a vyptával se na mě.
No není to od něj blbý? Teda...
Právě jsme pily třetí sklenku. Když na okno zaťukala malá hnědá sova. A byla adresována mě.
Na malým kousku papíru stálo: Za půl hodiny v nejvyšší severní věži.
Podala jsem lístek Sid a ona ho přelítla očima.
Koukla na mě nechápavým pohledem, na což jsem jí odpověděla jen pokrčením ramen...
Lucy moc ti děkuji za věnovámí moc mě potěšilo.. a co ti je.. jako snad nemáš nějakou špatnou náladu.. bože co kecám nejspíš jo.. zlatí nevím o co jde, ale všechno bude určitě dobrý. kdyžtak zítra budu k večeru na icq sice to možná bude už pozdě ale pokud to bude možný tak zkusím být taková vrba.. a ta kapča je nádherná. naprsto... já chci mika. je upe dokonalej, ale takovej kluk není.. nebo možná je ale.. vždy je něco v nepořádku. jinak sirius je trol.. to jako fakt. a myslím, že pokud jim překazí jejich vztah tak ho nakopu... ještě jednou moc děkuji.. za věnování a těším se na další. a zkus vše hodit za hlavu.. život je příliš krátký, abychom se trápili nad věcmi, které stejně neviřešíme (C) bacha mám filozofickou náladu... a je mi moc líto Sid, ale když tomu blackovi naletě chudák holka...