close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Noc bez měsíce-prolog

7. dubna 2008 v 0:15 |  -Noc bez měsíce-
Takže jsem pilná a hodná a přináším new kapitolku, kterou jsem právě dosmolila...;o) Je to zase prologa info je v rozcetníku...
Ju a Mel, pilnější než Mája? Až tak šikovná jsem?=o)Ju a u Světa plnýho kouzel, má být začátek, takový aby ho nikdo zatím nechápal... Na všechno dojde;o)=o)
Karinko? S tvrdým y, ju?=o)
Teď už ta kapča!!! Ju a řekla bych, že je aji dlouhá.

"Tak zeptám se vás, kdo ví nebi zná nějaké druhy éterických stvoření." Řekl profesor Marttinez k třídě ve vzdálené francouzské škole čar a kouzel v Krásnohůlkách. Do té třídy jsem chodila i já. Asi by bylo na místě kdybych se představila. Takže mé jméno je Tara Al de Qoité a jsem úplně normální holka. Pokud si můžu dovolit tvrdit, tak jsem i docela hezká a hubená. Ne přímo nějaká barbie nebo Miss, ale jsem se sebou spokojená. Mám dlouhé světle hnědé vlasy, které mi dopadají až do poloviny zad. Mám oříškové oči, ty mám na sobě asi nejradši... Taky mám pěkně opálenou pleť, protože jsem byla v létě v Řecku.
No ale teď zpátky k tý nudný výuce. Tři čtvrtiny žáků zvedlo váhavě ruku a neodvážilo se na přísně vyhlížejícího profesora koukat. Já se sice nehlásila, ale respekt k profesorům se moc neměla. Proto jsem se jich nebála a většinou jsem si s nimi povídala jako kdybychom byli všichni na stejné úrovni, někdy jsem kvůli tomu měla i výhody. Ale nebyla jsem sama, kdo s nimi tak mluvil, bylo nás víc. Celá naše parta.
Ale zase odbočuju. Profesor se zachmuřeně koukal po třídě a vybíral si, kdo mu odpoví na jeho otázku.
Pohled se mu zastavil na Francoisovi. Je to skvělý kluk, většinou všechno ví a když něco provede tak vyjde bez následků. Proto je také v naší partě. A když myslím skvělý, tak to jako fakt. Úplně skvěle líbá!
"Tak, odpoví nám třeba..." nedořekl profesor, protože dveře se rozlétl dokořán a v nich stál nějaký chlápek, na pohled, docela fešák a za ním ještě nějaká delegace dalších týpků.
"Okamžitě opusťte tuto třídu. Nemáte tu co dělat, tady se učí!" osopil se na ně Marttinez, ale bylo na něm vidět, že je celej vedle a má co dělat, aby si nekrápnul do kalhot...
Ten chlápek ve dveří se otočil a řekl něco svým společníkům. Nikdo jsme mu nerozuměli, protože mluvil jinou řečí. Pak se zase otočil čelem k nám a začal pohotově mluvit naší mateřštinou.
"Omlouvám se. Jmenuji se James Hilton a jsem šéf britských bystrozorů."
To se chce jako vytahovat, Brit jeden?
"Mám zde jeden úkol, musím od sud vzít jednu jistou dívku." Odmlčel se Hilton a přejel pohledem po třídě. "Dívka, která tu již není v bezpečí-Taru Al de Qoité."
Vykulila jsem na něj svoje krásný vočka a myslela, jsem, že budu vraždit. Já nikam nejdu! "Mě?" Řekla jsem do ticha. "Ale já tu jsem v bezpečí." Řekla jsem odhodlaně.
"Omyl, slečno. Do této doby jste byla." Zdůraznil Hilton. "Musíme od sud co nejrychleji odejít, dokud je čas."
Nejdřív jsem se k ničemu neměla, ale po chvilce, kdy jsem si dala v hlavě vše dohromady, jsem si sbalila věci ze stolu. Zvedla jsem se a došla ke dveřím sledována zraky všech mých kamarádů(hlavně členů party) a spolužáků. U dveřích jsem se zastavila a naposledy? koukla po třídě. Jenže než jsem se nadála, tak už jsem byla tím britským unikátem odvedena pryč.
"Mohl byste mi laskavě říct o co kráčí?" řekla jsem docela dost naštvaně a vytrhla se z jeho sevření.
"Musíme se co nejrychleji dostat na Ministerstvo kouzel do Londýna na přání Albuse Brumbála. Slyšela jste o něm někdy něco?" informoval mě Hilton.
"Mno," začala jsem šátrat různě v paměti. "Něco málo."
"Nevadí." Řekl Hilton rázně a vedl mě pryč z pozemků školy a za sebou vláčel můj kufr.
Můj kufr? Sakra, kde ho vzal, vždyť...
"Jak jste se dostal k mému kufru?" Osopila jsem se na něj.
"Vaše ředitelka." Řekl pouze a nezastavoval se, naopak, ještě zrychlil.
Došli jsme do nějakého baru. Mno nějakého, mě byl známý.=o)
"Tary! Co ty tady?" Vyskočil jeden kluk na nohy. Byl to mudla, ale věděl o nás.
Pokrčila jsem rameny a mávla na hospodského. Njn, prostě se vyznám...
"No tak, Tary." Houkl na mě onen kluk
"Promiň Chosé, ale nemůžu." Řekla jsem i když na skleničku červeného jsem mlsně koukla.
"Dejte si odstup." Sykl Hilton na Chosého. "Nemáme času na zbyt." Otočil se na mě a pokračoval do sklepení lokálu.
Musím se přiznat, že tady jsem ještě nebyla. Nebo možná byla, ale nepamatuji si to.
Došli jsme až ke krbu, kde mi Hilton podal velice zvláštní prášek. Teda ne pro mě- byl to Letax.
"Stačí, když řeknete:Ministerstvo kouzel-Londýn." Odvětil Hilton na můj velice inteligentní tázavý pohled.
Dříve než jsem stačila vyřknout slova, viděla jsem jak se Hilton a ostatní bystráci, co za námi celou dobu ťapali, přemístili z tohohle skvělého lokálu do Londýna na to jejich ministerstvo.
Řekla jsem cíl své cesty a už jsem se otáčela v krbu. Skvělý, ne? Točit se a točit, bouchat se o zdi. Kdo by to nebral?
Dorazila jsem na místo, kde už čekal Hilton, tentokrát, ale bez těch dalších.
"Už mi konečně řeknete, co se vůbec děje?" Otázala jsem se nevrla.
"Nejsem pověřen sdělovat Vám důvěrné informace." Odpověděl Hilton zcela klidně, což mě vytáčelo.
"Tak víte co?" odsekla jsem. "Já vám na to se-ehm kašlu. Sednu si tady a počkám dokud nekápnete božskou!" Sedla jsem si na podlahu a opřela jsem se o zeď mezi dvěmi krby.
"Tvrdohlavá." Zamumlal Hilton a vytáhnul mě (i proti mé vůli, pochopitelně) na nohy. "Půjdeme do jedné místnůstky, kde počkáte na Brumbála, který Vám celou situaci vysvětlí."
Snažila jsem se mu vytrhnout, ale on mě stisk pevněji a vedl mě ke dveřím haly proti vchodu, takže jsme se nenechali unášet proudem lidu, ale šli jsme proti proudu.
Vešli jsme do tmavé chodby, ve které se pohybovalo kolem pěti kouzelníků.
"To jsou bystrozoři, kteří vás zde po dobu, kterou zde strávíte, budou chránit." Ukázal ne ně Hilton.
"Ani tady nejsem v bezpečí?" zastavila jsem se a chtěla jsem utéct někam daleko.
"Člověk nikdy neví." Řekl Hilton zdráhavě.
"Ale já tu nechci být. Chci za svou rodinou. Ví o tom vlastně rodiče?" uvědomila jsem si fakt, který jsem si nějak zapomněla uvědomit. "Hm, na to nemáte odpověď?" Řekla jsem zostra.
"Paličatá." Zamumlal si Hilton pro sebe a zase mě chytl za zápěstí, jelikož jsem nejevila známky, že bych se chtěla pohybovat.
"Pane Hiltone? Mohu se zeptat na jednu malou maličkost?" Aniž bych počkala na odpověď, pokračovala jsem. "Jak vás mohli vzít za šéfa tý bystrozorský sebranky, když si stále něco mumláte?"
Hilton neodpověděl, ale mě bylo jasnou odpovědí to, že mě za zápěstí uchopil pevněji-zase.
"Au!" Snažila jsem se mu vytrhnout, ale nepodařilo se. "Pane Hiltone, máte právo týrat?"
"Mám právo i zabíjet." Řekl výhružně.
"Ó Bože snad ne mne." Předstírala jsem obavy.
"Kdyby ano, tak se už nenacházíte na povrchu zemském." Zavrčel naštvaně.
Já mu něco udělala?
Už jsem chtěla něco namítnout, ale to už Hilton pokynul jednomu týpkovi, který ihned otevřel jedny dveře.
"Tak zde budete trávit čas, dokud se věci nevyřeší." Popostrčil mě do pokoje. "A nebojte," dodal: "od sud neutečete, budeme Vás střežit dnem i nocí." Dodal s notnou dávkou ironie v hlase a zavřel mě v pokoji.
Pokoj byl malý, tmavý a neútulný. V místnosti byly ještě jedny dveře, ty ale vedly do koupelny(dá-li se to tak nazvat). V rohu tohoto čtyřstěnného "vězení" byla postel, kam jsem se po chvilce posadila.
Dále tu byla také malý stolek a židle, před krachem. Na stolku byl jediný zdroj světla. Neúnavná svíčka ozařovala hlavně stůl, na kterém byly prázdné pergameny a inkoust s brkem.
To si mám jako začít skládat básně, či co?
Po chvíli jsem si položila hlavu na polštář a přemýšlela. Nevěděla jsem jak dlouho, ale po nějaké době se dostavil spánek.
Slyšela jsem jak někdo mluví, jako bych to slyšela z dálky.
Po nějaké době jsem otevřela svá těžká víčka a nad sebou jsem spatřila jednoho bystrozora. Něco povídal, ale já mu nerozuměla. Nemluvil mou mateřštinou. Ještě notkou chvíli tam tak postával a blekotal. Pak mi podal nějaký lektvar a dopis. Něco opět řekl a ukázal na lektvar. Kopla jsem tu slizkou tekutinu do sebe.
"Rozumíte mi?" Zeptal se.
"Jo už jo." Odpověděla jsem mu, ale ne ve své řeči. Chjo...
Kývnul hlavou, podal mi dopis a zase odešel.
Po nějaké chvilce jsem zamžourala po pokoji, abych si uvědomila co se vlastně stalo. Protřepala jsem hlavou, jako bych chtěla realitu někam zastrčit. Všimla jsem si, že na stole leží pití a pečivo.
Vzala jsem si rohlík a pustila se do čtení dopisu.
Milá slečno,
Je mi líto, že jsem Vás musel nechat odvést ze školy, ale až se sejdeme, vše vám vysvětlím.
Velmi rád bych Vám řekl důvod této akce, ale jelikož se dopis může dostat do nesprávných rukou, tak to zatím neuspěchám a jak již bylo zmíněno, vše Vám potom vysvětlím.
Dále Vám také sděluji, že od září, teda za necelé tři měsíce, nastoupíte do Bradavic do šestého ročníku.
Vím, že je to na Vás unáhlené, ale je to pro vaše bezpečí.
Pevně věřím, že se snad dobře vyrovnáte s nadcházejícím vysvětlením, které Vám sdělím až se osobně setkáme na osobnějším místě, než je ministerstvo. Tam mají totiž i stěny uši. Snad se smíříte s přestupem školy a najdete si nová přátelství.
Brzy Vás z ministerstva odvedu
S úctou
Albus Brumbál
Dopis jsem dočetla a ještě chvíli jsem na něj koukla s otevřenou tlaminou.
Začala se mi motat hlava a udělalo se mi úzko. Pohlcoval mě smutek a prázdnota.
Neznala jsem význam dopisu, ale věděla jsem, že to nevěstí nic dobrého. Usadila jsem se na postel a po dlouhé době se má tvář smáčela slzami...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tabby tabby | Web | 7. dubna 2008 v 17:34 | Reagovat

Tohle je hodne zajímavá povídka uz se tesim na pokrácko...Na tvuj blogajs sem narazila uplne nahodou a vydim ze zacinas...Ale nejde to vubec poznat mas urcity styl kterej se mi mooooc libi ..Takze ja uz se nemuzu dockat dalsi kapitolky:0)))

2 Kayla Kayla | 8. dubna 2008 v 18:54 | Reagovat

pekny mooooooooooc pekny

3 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 14. dubna 2008 v 17:34 | Reagovat

:) Super... :) Doufám, že se tam Draco objeví co nejdřív.. :) Já přímo zbožnuju povídky o něm.. :) Napsala si to fakt dobře.. :) Té Toře, nebo jak se jmenuje.. humor rozhodně nechybí.. :) jen bych možná trochu vytkla, že na začátku, jak ji popisuješ, máš na můj vkus moc slov - "má".. :) Ale jinak se mi to fakt líbí a doufám, že napíšeš co nejdřív pokráčko.. :)

PS: nechtěla bys spřátelit? Jestli jo, tak písni na blog.. :) přidám si tě mezi Sbéčka. ;op

4 Cattgirl Cattgirl | E-mail | Web | 15. dubna 2008 v 13:36 | Reagovat

Super! Rychle další kapitolku!:o)

5 Merisa Merisa | Web | 20. dubna 2008 v 11:25 | Reagovat

To je dobrá borka, ta Tara xD A povídka taky! :)) Rozjíždí se to dobře a líbí se mi i to tajemství, které je kolem Tary :o) Zajímalo by mě, proč mu sela tak narychlo odcestovat z Kránohůlek... :)) No, ale to znamená, že tam bude i Draco ne? Na něj se těším :o)

6 Athea Athea | Web | 24. dubna 2008 v 7:26 | Reagovat

Oo, mazeec, jdu dál!... =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama